Naše zvířátka
Následujícími řádky bychom vám rádi přiblížili život některých našich zvířátek. Dozvíte se také několik málo informací o chovu hospodářských zvířat obecně i o mýtech, která se ke zvířatům vztahují.
Krávy
Chováme krávy plemene Jersey, které jsou oblíbené pro lahodné mléko s vysokým obsahem tuku. Jsou to středně velké krávy s klidnou a přátelskou povahou.
Bez telátka není mléko
Krávy Jersey rodí jedno tele, březost trvá stejně jako u člověka 9 měsíců. Porodem začíná cyklus zvaný laktace, tedy období, během kterého kráva produkuje mléko a je možné ji dojit. Není nutné dojit brzy ráno jako se to dělá v kravínech, podstatná je pravidelnost. Dojíme ráno a večer, vždy ve stejnou hodinu, ve všední den i o svátcích. Mladé krávě, která ještě nerodila se říká jalovice.
Jak vypadá den našich kraviček
Ráno probíhá dojení, během kterého se každé dojnici předkládá krmení. Na to se kravičky velmi těší a po otevření boxu nedočkavě běží na dojicí stání. Po dojení následuje vyhnání na pastvinu, kde krávy celý den spásají trávu (v zimě seno), procházejí se, přežvykují, polehávají. Mezitím probíhá úklid stájí, aby se krávy z pastviny vrátily do čistého boxu s dostatkem čerstvého sena. Po přivedení krav z pastviny následuje večerní dojení, opět spojené s krmením.
Další den se vše opakuje, pokud možno beze změny. Člověka rutina většinou ubíjí a nudí, zvířatům však zaběhnuté postupy maximálně vyhovují, cítí se v bezpečí, vědí co čekat. Každá změna krmení, postupu a času pro ně znamená stres, který se může negativně promítnout do jejich zdravotního stavu. Proto se snažíme zvířata stresu nevystavovat a poskytnout jim maximální možný prostor k tomu, aby se mohla chovat přirozeně a cítit se tak dobře.
Slepice
Není nic lepšího než si ráno v kurníku nasbírat úplně čerstvá, ještě teplá vajíčka a udělat si je k snídani. Barva žloutku není rozhodující, pěkné oranžové barvy lze dosáhnout i ve velkochovu podáváním krmiva s obsahem příslušného barviva. Rozhodující je chuť, tu ošidit nelze a s vejcem z velkochovu se vůbec nedá srovnávat.
Znakem kvalitního chovu a dobře krmené slepice nejsou navzdory všeobecně rozšířenému povědomí ani tolik opěvovaná dvoužloutková vajíčka. Přítomnost druhého žloutku ukazuje na nesprávnou činnost vaječníků nosnice, která může být způsobena spíše nedostatkem určitých látek ve stravě nosnice. Pokud se dvoužloutková vejce v chovu vyskytují často, je třeba zhodnotit skladbu krmné dávky, prostředí v němž slepice žijí a zkontrolovat celkový zdravotní stav nosnic.
V poslední době se na internetu objevují informace o šlechtění speciálního plemene slepic, které by měly snášet pouze dvoužloutková vejce. To je ale spíše jen další ukázka lidské hlouposti a pohrdání přírodou, která je dokonalá tak jak byla stvořena.
Naše slepičky mají k dispozici výběh i velkou travnatou plochu, kde se mohou bez omezení věnovatí jejich nejoblíbenější činnosti - hrabání a hledání žížal, brouků a jiných dobrot. V kurníku mají samozřejmě vždy dostatek kvalitního krmíva. Kromě vody dostávají také zkyslou syrovátku, která zbyde po zpracování mléka v naší minimlékárně. Syrovátka obsahuje mnoho vitamínů a jiných prospěšných látek a slepicím velmi chutná.
Prasata
Není náhoda, že většina malých zpracovatelů mléka chová prasata. Po zpracování mléka zbývá velké množství syrovátky a zkrmování prasatům je velmi efektivní. Prasata syrovátku milují, je zdravá a rostou po ní před očima.
Špinavý jako prase ?
Málokdo ví, že prasata jsou velmi čistotná zvířata, mají-li dostatečně velký životní prostor. V malém chlívku, kde se prase sotva otočí nebo je v něm prasat příliš moc se pořádek dodržovat nedá. Pokud je však kotec dostatecně velký, prase si zvolí část, kde leží a tu udržuje ji v naprosté čistotě a jinou část, kam chodí "na záchod". Toto chování pozorujeme u každého našeho prasete, ostatní zvířata toho nejsou schopná. Ještě zajímavější je fakt, že si u nás každé nově příchozí prase rozčlení kotec naprosto stejnè jako jeho předchozí obyvatelé - v rohu vlevo od vstupu do kotce leží, u zdi naproti vstupu je "záchod". Zřejmě jde o nějaké "prasečí Feng-šuej"...
Kozy
Samice se nazývá koza, samec kozel, vykastrovaný kozel se nazývá hňup. Jak koza tak kozel mohou mít rohy a bradku, spíše než na pohlaví záleží na plemeni a genech.
Naše kozy mají podobný denní program jako krávy. Po ranním dojení spojeným s krmením odchází na pastvinu. Není potřeba hnát je jako krávy, které se pasou na části pastviny vyhrazené speciálně pro ně a je nutné jim tuto část otevřít a zase za nimi zavřít. Kozy stačí pustit ze stáje a na pastvinu už běží samy.Mají větší svobodu, mohou využít kteroukoli část z celkové plochy pastviny. A když už mají dost, zase se samy vrátí do stáje, kde leží, přežvykují a čekají na večerní dojení.
Oproti jiným zvířatům mají kozy jeden hendikep. Pochází z horkých suchých oblastí a proto nesnáší déšť. Zatímco koně či masné krávy se běžně chovají celoročně venku a preferují pást se v dešti i přesto, že mají k dispozici suchý přìstřešek se senem, kozy při dopadnutí první kapky na srst běží do stáje.
Nudíte se ? Pořiďte si kozu...
Kozy jsou známé svými rošťáckymi kousky. Nejtěžší aspekt chovu koz není ustájení, porody kůzlat ani dojení. Je to nikdy nekončící snaha udržet kozy ve vymezeném prostoru. I kdyby měly kozy k dispozici sebevětší pastvinu (a u nás mají téměř 10 hektarů), za plotem je tráva vždycky zelenější. Kvůli pěknému lístečku či výstavní pampelišce dokáže koza hravě překonat běžný plot nebo prolézt elektrickým ohradníkem nabitým deseti tisíci volty. A co je nejhorší - když jde jedna koza, jde celé stádo. Běda tomu, kdo má v blízkosti pastviny zahradu...nezůstanou ani růže, trny kozám nevadí. Ale jinak jsou kozy milé, je s nimi zábava a máme je vlastně docela rádi :-)